Morihei Ueshiba 植芝盛平 (1883–1969) byl jednou z nejvýraznějších osobností japonských bojových umění a zakladatelem aikida. Během života studoval několik tradičních bojových škol, zásadní vliv na jeho další cestu však mělo především Daitō-ryū Aiki-jūjutsu, kterému se učil u Sōkakua Takedy 武田惣角.
Ueshiba se ale postupně přestal zabývat pouze otázkou, jak protivníka porazit. Spolu s intenzivním bojovým tréninkem se stále více věnoval také duchovnímu rozvoji a hledal způsob, jak propojit účinnou techniku s myšlenkou harmonie a odpovědnosti za vlastní jednání. Z tohoto dlouhého vývoje postupně vzniklo aikido.
Samotný japonský název aikidō 合気道 tvoří tři znaky: 合 ai vyjadřuje spojení, sjednocení či soulad, 気 ki energii, ducha nebo vnitřní naladění a 道 dō cestu. Velmi volně tak lze aikidō chápat jako „cestu harmonie“ nebo „cestu sjednocení s energií“ – podobné překlady jsou ale spíš orientačním vysvětlením než přesnou definicí tohoto pojmu.
Techniky aikida proto nejsou založené především na přetlačování útočníka silou. Pracují s jeho pohybem, směrem síly a rovnováhou, kterou narušují pomocí správného načasování, postavení těla a vlastního koordinovaného pohybu. Pro Ueshibu však aikido nebylo jen souborem technik. Trénink chápal také jako cestu osobního rozvoje – způsob, jak kultivovat tělo, mysl i vztah k druhým lidem.
V aikidu se Morihei Ueshiba nejčastěji nazývá Kaiso 開祖, tedy „zakladatel“, nebo Ōsensei 大先生, „velký učitel“. Jeho pojetí budō položilo základ umění, které se dnes cvičí po celém světě a které se stále snaží spojovat funkční bojovou techniku s hledáním rovnováhy a harmonie.
