Masatomi Ikeda 池田昌富 (1940–2021) byl japonský učitel aikida, držitel 7. danu Aikikai a titulu šihan. Bojovým uměním se věnoval od dětství – v osmi letech začal s jūdō, později cvičil také sumō, ve kterém získal 5. dan, a v jūdō dosáhl 4. danu. Vystudoval tělesnou výchovu a sport na Nippon Sport Science University v Tokiu a zkušenosti profesionálního pedagoga se později výrazně promítly do způsobu, jakým přemýšlel o výuce aikida.

S aikidem se poprvé setkal v roce 1958, kdy viděl ukázku Moriheie Ueshiby 植芝盛平. O dva roky později začal pravidelně studovat u Hiroshi Tady 多田宏, kterého považoval za svého hlavního učitele. Aikido tak poznával ještě v době, kdy Ōsensei žil, zároveň ale patřil už ke generaci, která jeho umění začala systematicky předávat mimo Japonsko.

V roce 1965 odjel na Tadovo pozvání do Itálie, kde pět let vyučoval v oblasti Neapole. Po návratu do Japonska pracoval jako učitel tělesné výchovy a dál rozvíjel své znalosti aikida i dalších systémů práce s tělem. V roce 1977 byl vyslán Aikikai do Švýcarska, kde se stal technickým ředitelem švýcarské Aikikai a později založil své Aikido Ikeda Dōjō v Curychu. Ze Švýcarska pak po mnoho let působil v řadě evropských zemí a významně ovlivnil několik generací evropských učitelů.

Pro Ikedův způsob výuky je charakteristická především jeho systematičnost. Nesnažil se předávat jen jednotlivé techniky, které má student pozorovat a postupně napodobit, ale hledal mezi nimi vztahy a společnou strukturu. Jeho didaktický systém pracoval například se 16 základními útoky a 32 základními technikami, jejich formami omote a ura, různými způsoby vstupu a dalšími principy. Vznikly tak známé Tabulky A a B, zkušební řády a další výukové materiály, které pomáhají vnímat aikido ne jako nepřebernou sbírku technik, ale jako systém, v němž jednotlivé části navazují jedna na druhou a vycházejí ze společných principů.

Právě v tom byl Ikedův přístup mimořádně důležitý pro evropské prostředí. Vedle tradičního učení pozorováním a napodobováním nabízel také možnost věci pojmenovat, vysvětlit, rozdělit do souvislostí a pochopit jejich logiku. Nešlo přitom o snahu aikido zjednodušit na několik tabulek. Tabulky byly spíš mapou – způsobem, jak se v rozsáhlém systému zorientovat a postupně za jednotlivými technikami začít vidět principy, které je spojují.

Pro české aikido má Masatomi Ikeda mimořádný význam. Když v roce 1993 vznikala Česká asociace aikidó (ČAA), představitelé jejích zakládajících dōjō se výslovně rozhodli následovat právě jeho didaktický a zkouškový systém. Ikeda se v roce 1994 stal technickým ředitelem ČAA a tuto funkci zastával až do konce roku 2002, kdy musel kvůli vážnému onemocnění svou aktivní činnost ukončit. Do konce roku 2001 vedl v České republice celkem sedmnáct stáží a po řadu let také Letní a Zimní školy ČAA. Jeho systém se tak nestal pouze jedním z vlivů českého aikida – stal se jedním ze základů, na kterých byla technická a pedagogická tradice ČAA vystavěna.

Na tuto tradici přímo navazuje také Aikido v centru. Miroslav Kodym, jeden ze zakladatelů a první prezident ČAA, spolupracoval s Ikedou při budování českého systému výuky a později založil také naše dōjō na Karlově náměstí. Od roku 1995 zde po mnoho let fungovalo pod názvem Aikido Ikeda Dojo VŠTJ Technika a dnešní Aikido v centru na něj přímo navazuje. Ikedův odkaz pro nás proto není jen historickou kapitolou v linii učitelů. Je stále přítomný v tom, jak aikido třídíme, vysvětlujeme a hledáme vztahy mezi jednotlivými technikami a principy.